Kdo chce do kriminálu, musí pro to něco udělat

08.10.2019

J. Hradec – V sobotu 31. srpna dopoledne byli strážníci povoláni k poněkud kurióznímu případu do...

[přečtěte si celý článek]


Frajer z Ukrajiny

08.10.2019

Třeboň – Všímavá řidička kontaktovala v podvečer 9. září hlídku městské policie a oznámila, že po...

[přečtěte si celý článek]


Co se bude dít na sídlišti Pod Kasárny?

04.10.2019

Obavy starousedlíků z připravovaných změn v jejich bezprostředním okolí jsou častým tématem našich...

[přečtěte si celý článek]


...další články

9. květen 1945: Bitva o Strmilov!

Publikováno: 04.04.2011

S vodkou v ruce, s ohněm v srdci



Když dojdou nepřátelé, přijdou vhod i muži z vlastních řad. Tedy pokud má jeden neodolatelnou chuť napumpovat do někoho obsah zásobníku kalašnikova a v žilách mu místo krve koluje vodka. Sta-ličnaja! To se potom dějí věci, že brašule nestačí zdrhat. Jestliže je ale i brašule namol, může se snadno stát, že se ve hře objeví kalašnikov druhý a to je pak teprve zajímavé. Legendární americká přestřelka u O.K. Corralu je proti tomu šípkový čajíček. A věřte, že pro podobnou praštěnou historku nemusíme chodit daleko. Stačí vlastně jít jen malý kousek. Do Strmilova. Tedy do Strmilova na konci druhé světové války…

 


 


Ano, rudoarmějci nebyli jen hrdinové, co „voněli benzínem a travou, když k nám tenkrát v květnu jeli.“ Byli mezi nimi i pěkně vypečení výlupci a klienti sovětských kriminálů. Herečka Květa Fialová by mohla vyprávět.


A vyprávět by mohli i strmilovští pamětníci. Z obecních webových stránek se dozvíme, že Strmilov byl 9. května 1945 dobyt sovětskou armádou pod vedením maršála Malinovského. Tento komandýr však velel armádě složené takřka výhradně z kriminálníků nepolitického charakteru, tedy verbeži všeho druhu, asi jako Lee Marvin ve filmu Tucet špinavců, a slavné osvobození Strmilova podle toho také vypadalo. V jeho průběhu byl členem místního Gestapa zastřelen sovětský voják Nikolaj Gregor a také domorodý František Vobr, ten to schytal u restaurace Komorník. Co přesně se během následné květnové noci ve Strmilově odehrálo, nikdo neví. Jisté je snad jen to, že rudoarmějci (zřejmě v euforii z vítězství) srdnatě zkonzumovali úctyhodné množství kořalky a u svých tanků, zaparkovaných při silnici směrem na Vlčice, se ve stavu těžké opilosti vzájemně odpráskli. Zařvalo jich tam prý třináct nebo čtrnáct, je to už dávno a svědectví pamětníků se liší. Kuriózní je, že ti chlapi dokázali přežít Stalina i skopčáky, ale přestřelku mezi sebou nepřežil ani jeden z nich.


Pamětník vzpomíná:


Vobr to koupil náhodou


Strmilovští pamětníci hovoří i o tom, že rozdychtěná místní děvčata s neméně rozdychtěnými sovětskými vojáčky maršála Malinovského laškovala a jedno z nich že si údajně dokonce vykoledovalo znásilnění. Holka, která si prý muchlovačku představovala zřejmě jinak, začala vřískat a svižně přispěchavší velicí důstojník násilnického chlapa jeho sexuálních potřeb jednou provždy zbavil. Ratata-bum! A bylo po vojákovi.


A smrt Nikolaje Gregora? Její okolnosti si jeden strmilovský pamětník vcelku vybavuje. „Stalo se to toho 9. května pětačtyřicet,“ vzpomíná muž, který si nepřeje být jmenován. „Ve Strmilově byli němečtí vojáci a ten den zrovna za kostelem sešlapávali seno do balíků. Když si to k nim najednou na motorce přihasil Nikolaj Gregor, práskli Němci do bot, ale Nikolaj hbitě popadl svůj samopal a zahájil ostrou palbu. Jenže narazil. Němci, kteří byli ozbrojeni taky, střelbu totiž opětovali a Nikolaje trefili.“


Místní František Vobr byl prý zastřelen jen čirou náhodou. „Ve Strmilově bydlela jedna paní, která sympatizovala s Němci,“ říká pamětník a pokračuje: „Když na ni místní lidi začali už kolem 5. května nadávat, postěžovala si do Hradce, kde byla německá posádka, a Němci sem přijeli. Mohlo jich být tak dvacet a hned začali střílet, spíš ale do vzduchu, pro výstrahu. Bylo nás tam asi čtyřicet. Kdyby Němci chtěli, zkosili by nás kompletně. Bohužel, jak Vobr utíkal, tak to koupil. Stejně jako ještě jeden chlap, nějaký Lovětínský.“


Sovětské vojsko maršála Malinovského prý Strmilovem de facto jen protáhlo a trčet zde zůstali jen regulovčíci. „Partyzáni z lesů naštěstí nepřišli,“ konstatuje závěrem pamětník a suše dodává: „Zaplať pánbů za to.“


- Sváťa Doseděl –


(ve Strmilově pátrala Katka Kostaňuková)