...další články

Alois Hudeček nařčení z týrání psa odmítá. Důkaz nemáte, říká. A veterinář je blbec a vůl!

 

Hovoří se o tom, jak se chováte k vašim psům. Povíte nám k tomu něco?

- Jde o to co, pane.

Svou první fenu Taru jste prý často tloukl, a to i na veřejnosti. A s Iris, vaší druhou fenou, údajně zacházíte podobně. Máme na to i určitý svědky…

- Mluvte hezky spisovně, jinak hovor ukončíme.

Neodbočujte, teď nejde o to, jak mluvím. Chcete se vyjádřit k tomu, co se o vás povídá?

- Co se povídá? Důkazy nemáte žádné! Ani nula celá, nula, nula, jedna.

To máte pravdu.

- No tak?

Tím to pro vás tedy hasne…

- Ne, to jsem neřekl. Každý pól má protipól. A já nechci být tím, kdo je v nějakém sporu. Spor žádný smysl nemá. Kdo ho vyvolal, ať si zodpoví to, co vyvolal. Já to nebyl.

Cože? Můžete prosím odpovědět jasně?

- Můžu, ale položte mi přesnou otázku.

Dobře. Váš první pes, Tara, byla nové majitelce předána s vážným zraněním. Oko jí viselo z hlavy a bulva byla prasklá. Jak k tomu zranění pes přišel?

- Lžete!

Lžu?

- Jméno toho psa není Tara. Tara je jenom zkrácenina.

To snad není podstatné. Hovoříme o psovi, kterému se říkalo Tara.

- Žádný úder na hlavu mé bývalé feny nikdy veden nebyl. Jednalo se o oční zákal, nikoliv o ránu na hlavě.

Veterinář v Třešti, který Taru operoval, konstatoval, že oko psa bylo vyraženo z hlavy a je prasklé. Jako po úderu. Například holí.

- Pak je ten veterinář vůl! Blbec a vůl! Ke zranění Tarinky došlo, když jí bylo čtyři a půl roku. Při venčení ji porazilo auto.

Hlásil jste to na policii?

- To jsem musel?

Takže vy taky nemáte důkaz…

- Chvilinku, chvilinku… Kdybych udělal to, co říkáte, musel bych mít v ruce sekeru. Jste blázen, nebo co? Vy dáte na hlášky blbounů?

Můžu se ještě zeptat...?

- Nemůžete!

Řekl jste, že auto srazilo Taru, když jí bylo necelých pět let. My se ale bavíme o listopadu 2009, kdy jí bylo jedenáct.

- (krátký zmatek a následná demonstrace toho, co udělá vodicí pes, když nevidomému upadne hůl – zdržovací manévr?)  Do pytle. Mluvíte o bývalé feně, nebo o té, co mám teď?

Bavíme se o té, která se jmenuje Tara. O feně, kterou jste v listopadu 2009 předal paní farářce Valsové.

- A co je vám po tom? Co je vám po tom, pane?

Rádi bychom znali vaši verzi.

- S tím nesouvisí jednání s paní farářkou.

Farářka Valsová má Taru od listopadu 2009. A v tu dobu měl pes rozbité oko.

- V té době měla Tarinka šedý zákal.

Ano, v jednom oku. Druhé měla vyražené z hlavy.

- Ode mě, jo?

Na to se vás ptám.

- No dovolte? To oko jí vyhřezlo po starém úrazu. (a zřejmě i prasklo, pozn. red.)

Ještě poslední otázka…

- Poslední bude, až řeknu. Vy si myslíte, že jste kdo?

Novinář.

- No a co? Myslíte si, že mě zajímají názory hlupáků?

Městem Jindřichův Hradec jste byl svého času požádán o odbornou expertízu diskutabilního bezbariérového systému na Masarykově náměstí (ŽURNÁL 2/2011). Řekl jste tehdy, že tento systém je v pořádku.

- To vám řekl kdo?

Tuším, že i tehdejší místostarosta Němec. Posvětil jste ten systém, nebo ne?

- Zhodnotil jsem ho a označil jako vhodný pro nevidomé.

Dostal jste za váš kladný posudek od města nějakou odměnu nebo kompenzaci?

- Vy jste směšnej! Odměnu? Poděkování. To jo. Udělal jsem to rád. A čestně.

Takže skutečně poslední otázka. Je spousta svědků, kteří viděli, že bijete jak Taru, tak Iris. Neobáváte se teď, že o svého druhého psa přijdete? Občanská petice za jeho odebrání už je v běhu…

- Já se nemám čeho bát. Kdo si dovolí vzít mi pomocí petice psa, musí mít důkaz. A ten není. A nikdy nebude. Písemné důkazy o tom, že můj pes je naprosto zdráv a můj bývalý pes že týrán nikdy nebyl, leží na zdejším městském úřadě.

- Svatopluk Doseděl -