Veterinář: Bez potravy může pes vydržet týden, bez vody zhruba tři dny.

01.03.2022

O odborný názor na výše popsaný případ žízní utýraného psa jsme požádali veterinárního lékaře MVDr....

[přečtěte si celý článek]


Svinčík u břehu jindřišské pískárny

01.03.2022

Pískárna u vísky Jindřiš je lokalita, do níž často míří kroky lidí, toužících po pročištění hlavy...

[přečtěte si celý článek]


Zuzana Kronerová exkluzivně pro Žurnál

01.03.2022

Optimistka z přesvědčení a otužilec z donucení, to je slovenská herečka Zuzana Kronerová (69),...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Filip Tomsa exkluzivně pro Žurnál

Publikováno: 04.03.2016

„Natáčení dalších dílů Policie Modrava je potvrzeno,“ říká Filip Tomsa (32) a dodává: „Nabídku už jsem dostal a předběžná dohoda je uskutečněna. V pokračování tohoto seriálu si zahraju moc rád.“ Sympatický herec, známý též z úspěšné televizní série Ordinace v růžové zahradě, dorazil minulý měsíc i do hradeckého Kulturního domu Střelnice, kam se svými kolegy z Divadelní společnosti Háta Olgy Želenské přivezl klasickou komedii Byt na inzerát.

Jak dlouho jste členem ansámblu Divadelní společnosti Háta?

F. Tomsa: Už asi osm let.

Jaká je Olga Želenská šéfová?

F. Tomsa: Výborná. Ona je ale především kolegyně a naprosto pohodový člověk. Jako šéfovou v pravém slova smyslu ji myslím vnímá málokdo z nás. Tím samozřejmě nechci říct, že nemá autoritu, ale nějaké velké šéfování určitě neprovozuje.

Svého času jste jí prý říkali otrokářka. Říkáte jí tak pořád?

F. Tomsa: Takhle jsem jí neřekl nikdy. Otrokářka… Olga se tak kdysi nazvala sama, ale zcela jistě tak učinila s velkou nadsázkou. Kůži z nás opravdu nedře.

Údajně vůbec nejste trémista. Je to pravda?

F. Tomsa: To pravda asi bude. Trému nemívám. Pokud ano, tak to už musí něco být. Tréma bývá někdy před vystoupením, ale v momentě, kdy člověk vyleze na jeviště, tréma z něj postupně spadne. U mě to tak alespoň bývá.

Vaším ostrým televizním startem byla asi Ordinace v růžové zahradě, lze to tak říct?

F. Tomsa: Lze. Tenhle seriál má velkou sledovanost, a když se v něm člověk objeví, vzbudí u lidí poměrně značný zájem. Během své dosavadní herecké kariéry jsem udělal věci, kterých si vážím mnohem víc, ale pravda je, že tyto věci tak velkou mediální pozornost nevyvolaly. Ano, z pohledu zápisu do povědomí lidí je Ordinace zářezem skutečně zásadním.

Proč už v Ordinaci nehrajete?

F. Tomsa: V Ordinaci jsem strávil šest let a s mojí postavou už scénáristicky nebylo kam postoupit. Takže mě tvůrci seriálu nechali nenápadně odejít.

Ordinace v růžové zahradě mě popravdě trochu míjela, ale moc rád jsem se díval na seriál Policie Modrava, kde jste ztvárnil jednu z hlavních rolí.

F. Tomsa: Policie Modrava je projekt, který je samozřejmě kvalitativně výš, má však poměrně omezenou kapacitu. Což je ale možná lepší než tzv. seriály nekonečné.

Máte nějakou informaci o natáčení pokračování?

F. Tomsa: Mám. Natáčení dalších dílů je potvrzeno. Začne se letos v létě. Nabídku už jsem dostal a předběžná dohoda je uskutečněna. Do léta je ale ještě dlouho a stát se může ledacos. V pokračování Policie Modrava si každopádně zahraju moc rád.

Dočetl jsem se, že jste si v rámci šumavského natáčení vytvořili bezvadnou partu. Nepojali jste to dílem taky jako jeden dlouhý mejdan?

F. Tomsa: Jak kdo. Natáčení trvalo od června do září a většina představitelů hlavních postav v místě natáčení přes týden přespávala. Takže je jasné, že jsme se hodně sžili. Já tam měl navíc spolužáka z konzervatoře, pan Satoranský byl můj bývalý profesor… Ano, parta to byla velmi příjemná a nějaké ty večírky pochopitelně byly. Já odtamtud ale hodně odjížděl domů. Měl jsem doma malou dcerku a chtěl jsem být co nejvíc s ní.

Byla role policejního vyšetřovatele vaší rolí vytouženou?

F. Tomsa: Nevím, jestli byla ta role vyloženě vytoužená, ale dobrá byla, to ano. I vzhledem ke skutečnosti, že postava, kterou jsem hrál, toho až tolik nenamluvila, takže jsem se ani nemusel učit příliš mnoho textů.

Rád a dobře střílíte, ale v seriálu jste bouchačku moc často netasil…

F. Tomsa: Ne, netasil. Zbraň jsem měl v ruce jen v jediné scéně. On ten seriál nebyl založen na nějakých akčních scénách, takže se tam všeobecně moc nestřílelo. Šlo hlavně o příběh. A podotýkám, že všechny díly byly natočeny na základě skutečných událostí, což bylo pro diváky zajímavé.
Už jste zmínil, že Jaroslav Satoranský, který hrál v Policii Modrava také, byl na konzervatoři vaším profesorem. Jak se vám po jeho boku hrálo?

F. Tomsa: Dobře. Spolupráce s ním mě těšila, žádný problém jsem s tím problém. Bylo hezké vidět ho v jiné pozici. Doufám, že spolu setkáme i v druhé řadě seriálu.

Je pan Satoranský skutečně tak milý a lidský jak působí ve filmech?

F. Tomsa: Ano, on takový opravdu je. A to je další důvod, proč se mi s ním dobře pracuje.

Jak se vám na sebe v televizi dívá?

F. Tomsa: Zpravidla to bývá tak, že když se na sebe herec dívá, vnímá především ty negativní věci a u mě tomu není jinak. Musím ale říct, že na seriál Policie Modrava se mi dívalo dobře. Tahle věc byla řemeslně velmi dobře provedena a obrovská sledovanost, kterou seriál měl, byla zasloužená.

Je pravda, že věříte na život po životě?

F. Tomsa: To pravda je.

Co vás k tomu přivedlo?

F. Tomsa: Nic konkrétního. Nějak jsem k tomu vnitřnímu přesvědčení sám dospěl. Kolem nás všech se dějí věci, pro které není vysvětlení, a tahle víra mi s jejich pochopením dost pomáhá. Nehledě na to, že mám velmi často pocit, že je nade mnou nějaké mé další Já, které na mě dává pozor.

V souvislosti s tímto ještě jednou k Policii Modrava. Jeden díl jste točili na místě skutečné vraždy či sebevraždy z devadesátých let. Jste empatický, věříte na život po životě… Cítil jste na tom místě něco zvláštního?

F. Tomsa: Ne. Na určité věci sice věřím, ale žádné médium nejsem a nadpřirozené schopnosti nemám. Myslím si, že ani není o co stát. Snad jako každý člověk se na některých místech cítím stísněně atp., ale aby se mi zjevovaly nějaké obrázky či výjevy, to ne. Díkybohu.

Ne každý asi ví, že vaším velkým koníčkem je horolezectví. Co nejvyššího už máte za sebou?

F. Tomsa: Alpy, vloni v létě jsme tam byli s manželkou. Chtěl bych ale říct, že své koníčky rozděluji na koníčky před narozením naší Rozárky a na koníčky po něm. Od té doby, co se dcera narodila, neprovozuji prakticky nic. Buď pracuju, nebo jsem s rodinou. Jednou se ale ke svým zálibám určitě zase vrátím.

Vaše povolání je časově náročné. Daří se vám najít si dost času pro rodinu?

F. Tomsa: Daří. Zhusta sice pracuju dlouho do noci, ale na druhou stranu se mi často podaří mít volno dopoledne, kdy se můžu věnovat rodině. Ten, kdo pracuje od osmi do pěti a domů přichází v šest, ten se se svým dítětem de facto nevidí. Takže mám vlastně výhodu.

Noviny o vás píšou, že jste roztomilý herec s vizáží puberťáka. Co vy na to?

F. Tomsa: Já jsem to četl, ale nemyslím si to. Mladší, než jsem, asi vypadám, ale to je celé.

Co fanynky? Jdou po vás?

F. Tomsa: Kdepak. V tomto směru mám absolutní klid.

Manželka nežárlí…

F. Tomsa: (smích) Nemá na co, vždyť to povídám.

Nevím, jestli jsem něco nepřehlédl, ale mám dojem, že i bulvár je k vám laskavý. Nemůže na vás nic vyhrabat nebo fakt není o čem psát?

F. Tomsa: Myslím si, že bulvár moc laskavý není. Když v něm o někom píší, většinou je to negativní nebo dokonce zlé. V mém případě ale skutečně nemá o čem psát. A pokud se o sobě přece jen něco ošklivého dočtu, je mi to jedno. Spíš to zamrzí moji manželku, ženské srdce je k tomu náchylnější. Nijak zvlášť to ale neřeší ani ona.

Je známo, že máte velmi hezký vztah k vaší postižené sestře. Určitě to pro vás nebylo vždycky jednoduché, ale přesto jste se nechal slyšet, že jste tuto řekněme komplikaci bral jako dar do života. Můžete to rozvést?

F. Tomsa: Jistě. Díky mojí sestře mi byl od dětství umožněn druhý pohled na svět, na lidi, na vztahy, na zdraví… Spoustu věcí bych si neuvědomil, kdybych neprožil to, co jsem prožil, tedy kdyby nebylo mojí sestry. Negativně jsem tím rozhodně poznamenán nebyl, spíš právě naopak. Pocit bezmoci mě samozřejmě občas přepadl a přepadá, ale to je normální. Sestra, vedle níž jsem vyrůstal, je jedním z hlavních činitelů, které mě v životě formovaly. Nebýt sestry, určitě bych byl jiným člověkem. Za to, jaký jsem, může do značné míry ona. A proto jsem ji vždycky bral jako dar.

- Sváťa Doseděl -