Příjezdová cesta do osady Pomezí autům místních lidí moc nesvědčí.

05.12.2020

Poněkud zastrčená osada Pomezí, která se krčí pod malebnou zříceninou hradu Landštejn, je hotovým...

[přečtěte si celý článek]


Ivan Vyskočil exkluzivně pro Žurnál

05.12.2020

„Se všemi svými ženami a dokonce i s dávnými milenkami mám velmi dobrý vztah,“ konstatuje s...

[přečtěte si celý článek]


Pařby, muzika a řev. Partaje už z toho šílí.

06.11.2020

J. Hradec – Neuposlechnutí výzvy úřední osoby, rušení nočního klidu a přestupek proti občanskému...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Případ týraných psů zrakově postiženého Aloise Hudečka nabírá tempo

Publikováno: 04.04.2011

Ne každá reportáž vyvolá takovou vichřici jako jedna z těch, jež jsme jako první přinesli v únorovém vydání ŽURNÁLU. Řeč je samozřejmě o šokujícím případu zrakově postiženého Aloise Hudečka a jeho vodicích psů. Taru, první fenu labradorského retrívra, měl Hudeček svou „péčí“ přivést až k doživotní slepotě a lidem se tudíž vůbec nelíbí, že poté dostal psa nového – fenku téže rasy jménem Iris.





 


Nejprve krátká rekapitulace… Zrakově postižený Alois Hudeček z Jindřichova Hradce získal před lety vodicí fenu Taru, ale v roce 2009 o ni z pochopitelného důvodu přišel. MVDr. František Kouba, ředitel Krajské veterinární správy v Českých Budějovicích, k tomu v závěru letošního ledna řekl: „Psem Aloise Hudečka jsme se naposledy zabývali 4. listopadu 2009. Komise tehdy rozhodla o odebrání psa a o jeho následném předání do náhradní péče. Pes měl oboustranný zánět očí v chronickém stádiu a levou oční bulvu měl vyhřezlou.“ A sám za sebe MVDr. Kouba dodal: „Já bych takovému člověku psa nedal.“


Úředníci však smýšleli jinak.


„Nového psa má (Hudeček) už přes rok,“ sdělila do minulého vydání hradecká živnostnice Lenka Lapková s tím, že se Hudeček ke zvířeti opět chová děsně. „Je na něj hrozně zlej. Bije ho, kope do něj…“


Jana Kavková, úřednice odboru sociálních věcí MěÚ J. Hradec, který na vodicí psy poskytuje tučné příspěvky, se k věci v tutéž dobu vyjádřila takto: „Řeči o údajném týrání tohoto psa se k nám sice donesly, panu Hudečkovi však nic prokázáno nebylo. Prvního psa prohlédla i veterinářka, ale ta v rámci úředního šetření na nic podezřelého nepřišla. Pes měl bolavé oko, jenže veterinářka nemohla určit, zda to zavinil pan Hudeček. Co se mě týče, kdykoli sem pan Hudeček přišel, vypadal jeho pes dobře.“ Dále uvedla, že důkazy týrání neexistují, čímž to pro ni zjevně skončilo.


Hana Welsrová z hradecké pobočky Ligy na ochranu zvířat zhodnotila věc přísněji: „První pes pana Hudečka měl dlouhodobě neléčený zánět očí a z toho, jak pořád ležel někde v chladu, měl špatné klouby. Pan Hudeček měl svého psa surově bít, ale důkaz nám bohužel chybí. Lidi ho však určitě neobviňují jen tak pro nic za nic.“


Otřesná svědectví


Když ŽURNÁL otevřel pomyslnou Pandořinu skříňku, okamžitě se začali hlásit lidé, kteří nám zhnuseně líčili svá otřesná svědectví brutálního počínání Aloise Hudečka. Všichni se rovněž podivují nad faktem, že poté, co byl tomuto člověku jeden zdecimovaný pes odebrán, dostal od města druhého.


Zdeňka Smělá, pracovnice hradecké čerpací stanice, říká: „Tara byla příšerně zubožená. Podle mě ji ten chlap udeřil svojí holí a zranil jí oko. A protože nebylo léčeno, ošklivě se zanítilo. Pes musel mít strašné bolesti. Nakonec jsem šla za veterinářem Nesnídalem a za vlastní peníze od něj koupila antibiotické kapky do očí. A vždycky když pan Hudeček přišel na naši čerpací stanici na pivo, vymohla jsem si, abych Taře mohla do očí nakapat.“ Protože se stav zvířete stále zhoršoval, vyrazila paní Smělá za veterinářem MVDr. Otakarem Nesnídalem nanovo. Dle jejích slov odcházela s příslibem, že veterinář psa odoperuje zadarmo. „Bohužel, pan Hudeček s tím nesouhlasil. Oko Tary přitom vypadalo, že vyhřezne z hlavy. Muselo ji to strašně bolet. Pana Hudečka to ale vůbec nezajímalo. Jenom pil, pil a pil.“


Nevidomý Zdeněk Voda z J. Hradce před měsícem konstatoval: „Jsem slepý, takže to, jak (Hudeček) psa mlátí, jsem na vlastní oči neviděl. Hluchý ale nejsem. I lidi mi říkali, že je Hudeček pořád ožralej a svého psa v jednom kuse tříská. On má pevnou laminátovou hůl a tu o psa jen tak nepřerazí. Kolikrát už jsem mu říkal, ať ho nebije, ale on na to jen, jak to prej můžu vědět, když jsem slepej. V hospodě taky do psa lil rum a pak s ním házel o zem. No, je tohle normální? Informace o tom, že psa mlátí, měli na hradeckém sociálním odboru dávno, to vím. A tím víc se divím, že mu zaplatili druhýho.“


Tolik tedy rekapitulace. A co je nového? Čtěte dál…


- Svatopluk Doseděl -