Ředitel Vohnout & primář Markalous: Kouřová clona a informační embargo?

Snažili jsme se získat vyjádření primáře ORL MUDr. Bohumila Markalouse, leč marně. Tento lékař s redakcí Žurnálu nekomunikuje. Ředitel nemocnice JUDr. Jaroslav Vohnout se do květnového vydání sice vyjádřil, ale v závěru minulého měsíce také nebyl právě sdílný. Říká jen, že argumentů na obhajobu primáře Markalouse má k dispozici dost, avšak vyrukovat že s nimi nechce. Proč ne, to je záhada. Stejně jako to, proč ředitel Vohnout stále odkládá setkání s matkami málem nepřeživších mladých pacientek. Nebylo by normální, kdyby obě ženy – Veroniku Seifertovou i Evu Šikýřovou – pozval k sobě do kanceláře, uvařil jim kapučíno a v klidu je vyslechl? Selský rozum říká, že ano, ale manažeři asi uvažují jinak. Na tomto místě je ovšem třeba zdůraznit, že jmenované dámy nemají výhrady k vlastnímu chirurgickému zákroku primáře Markalouse, nýbrž k tomu, co následovalo po něm (viz minulá reportáž). Poctivě dodejme, že se proslýchá, že Dr. Markalous je skutečnou kapacitou a na operačním sále že válí. To mu samozřejmě nikdo nebere, ale na druhou stranu, proč z něj kvůli tomu dělat nedotknutelného? Je to prostě chlap, který dělá svoji práci, za niž je slušně zaplacen. Jenže skutečně dobrý lékař by měl chápat, že vědomosti a šikovné ruce nestačí. Pacient (a dětský obzvlášť) potřebuje nepochybně i lidský přístup a notnou dávku vlídnosti, a v tomto směru má primář Markalous zřejmě značné nedostatky. Dle našich informací se nezřídka chová nepřijatelně i ke svým kolegům a zejména ke zdravotním sestrám. Hovoří se o tom, že za dobu své působnosti v hradecké nemocnici měl propustit cca 35 sester a neoficiální důvody mnohých propuštění že byly přinejmenším hodně diskutabilní.

Primáři Markalousovi jsme 23. května zaslali e-mailem otázky, týkající se například pozoruhodně častého propouštění jemu podřízených zdravotních sester či jeho obvinění dětského oddělení z úniku informací, do uzávěrky vydání jsme se však odpovědí nedočkali. Ředitel Vohnout se dostal alespoň ke slibům. Přislíbil, že na otázky na jeho osobu (zaslané e-mailem 25. května) odpoví do pondělí 30. května, a také řekl, že hodlá osobně promluvit jak s paní Seifertovou, tak s paní Šikýřovou. Do 31. května své sliby bohužel nesplnil. Jmenované ženy nám v uzávěrce červnového čísla potvrdily, že se jim ředitel Vohnout dosud neozval. Veronika Seifertová nad tou skutečností jen kroutí hlavou a trpce konstatuje: „Vedení nemocnice asi nemá nejmenší zájem něco řešit. Nechápu to a zdá se mi to nesolidní.“

Redakce Žurnálu to naopak chápe docela dobře. Zjevně tady totiž frčí oblíbená hra na mrtvého brouka, jejíž aktéři razí neméně oblíbené heslo „když zavřu oči, strašidlo zmizí“.

- S. Doseděl -