Bednárec: Výstřely po psech na útěku!

K jedné tristní události došlo začátkem letošního března nedaleko Bednárce u Jarošova nad Nežárkou. Mladá rodina Jiřího Kocourka z Jarošova měla tehdy dva sibiřské husky, tříletou fenku Hope a ročního psa Čokýna.

„Psi rozhodně nebyli nebezpeční,“ začíná Jiří Kocourek líčení příběhu. „Oba byli vychovaní a nekonfliktní. Problém v souvislosti s nimi se nikdy nevyskytl. Nicméně je to lovecké plemeno a lovecké pudy odstranit nejde. Jakmile takový pes zahlédne kořist, vyrazí po ní. Když jsem s nimi šel ven, vždycky proto byli na vodítku. Ale dvakrát se jim podařilo utéct. Poprvé bez následků, podruhé bohužel ne.“

Noční pátrání bylo marné

K druhému útěku došlo v úterý 4. března večer, psi opět utekli z pozemku u rodinného domu Kocourkových. „Uznávám, že se jednalo o naše pochybení,“ konstatuje Kocourek. „Pozemek je sice oplocen, ale Čokýn plot v jednom místě dokázal rozplést. Proto jsem tam nainstaloval svařovanou síť, se kterou už si pes neporadil. Kousek sítě mi ale chyběl, a tak jsem mezeru zahradil provizorní dřevěnou zábranou s tím, že následující den síť dokončím. Psi bohužel v inkriminovaný večer tuto překážku překonali. Celou noc jsme je pak hledali a doufali, že se sami vrátí. Když jsme je do rána nenašli a oni se nevrátili, kontaktovali jsme policii, příslušné starosty obcí i placenou službu psího detektiva, který informoval mysliveckou stráž.“

Rozdílné informace

Ve středu 5. března dopoledne obdržel Kocourek neoficiální telefonickou informaci, že jeho psi na samotě u Bednárce zabili několik slepic a dvě ovce a byli zastřeleni. Kdo střílel, řečeno nebylo. „Okamžitě jsem tam odjel,“ pokračuje Kocourek. „Majitel zabitých zvířat mě ujistil, že se nestřílelo a psi utekli do blízkého lesa. Na místě přítomný člen myslivecké stráže, kterého poškozený majitel přivolal dřív, než zavolal mě, mi řekl, že když sem přijel, žádní psi už tu nebyli. Že to tu projel, ale bez výsledku. Když jsem se s majitelem zabitých zvířat chtěl domluvit na finančním vyrovnání, pravil, že nic nechce, že se svých zvířat beztak chtěl zbavit, protože na ně nemá čas. A že tím, co se stalo, mu pánbůh vlastně pomohl, jeho slova. Dodal, že doufá, že se psi v pořádku najdou.“

Pejskař má pochybnosti

Kocourek následně zaktivoval rodinné kamarády a společně začali psy hledat dál. Když se pátrači vyptávali po sousedech, dozvěděli se prý, že to ráno byla od oné samoty slyšet střelba. Nad čímž se Kocourek pozastavil. Jak majitelem slepic a ovcí, tak členem myslivecké stráže mu přece bylo řečeno, že k žádné střelbě nedošlo…?

„A pak mi kamarádka zatelefonovala, že její fenka, shodou okolností sestra našeho Čokýna, našla v lese asi dvě stě metrů za samotou čerstvý psí hrob,“ vzpomíná Kocourek pohnutě a navazuje: „Když jsem na udané místo dorazil, musel jsem bohužel konstatovat, že jsou to naši psi. Přivolali jsme tedy policii, psy jsme ze země vyhrabali a oficiálně je identifikovali. Policistům jsem celý příběh odvyprávěl, načež oni šli za majitelem zabitých slepic a ovcí, ale co jim řekl, nevím, nebyl jsem u toho. Potom policisté mluvili i s příslušným členem myslivecké stráže, rovněž bez mé přítomnosti, a on jim údajně řekl, že viděl, jak psi honí srnky, a v souladu s mysliveckým právem je zastřelil. Mrtvá těla prý podle předpisů zahrabal a zasypal hašeným vápnem. Načež policie záležitost vyhodnotila tak, že k protiprávnímu jednání nedošlo. Ale proč mi ten myslivec řekl něco jiného, než řekl policii? Později jsem se navíc dozvěděl, že takto pohřbít zastřelené psy nelze. A hlavně… Myslivecká stráž nás měla neprodleně informovat. A rozhodně neměla střelbu tajit a provádět pokoutní lesní pohřeb. Kdyby střelec psy neidentifikoval, měl zavolat někomu jinému. Třeba mysliveckému hospodáři. Co si o tom mám myslet? Den nás nechali zbytečně hledat! Doufali snad, že hrob nenajdeme a všechno časem vyšumí? Podotýkám, že oba psi byli samozřejmě čipovaní. Z toho, co se stalo, jsme strašně smutní. Ti psi byli jako naše děti. Nehledě na to, že máme doma malého kluka, a ten se nás pořád ptá, kde psi jsou. Je to náročné a hrozné.“

Policie koná a rozhoduje

Policie České republiky ústy jindřichohradecké tiskové mluvčí Věry Mžikové sdělila k věci následující: „Policie byla o případu informována dvakrát. Poprvé, když majitel psů útěk svých zvířat oznámil, podruhé, když nás týž člověk přivolal na místo nálezu mrtvých těl. Na místě bylo provedeno šetření, během něhož vyšlo najevo, že se skutečně jedná o hledané psy, kteří před tím měli zabít několik slepic a dvě ovce na pozemku usedlosti u Bednárce. Přítomný člen myslivecké stráže policistům oznámil, že psi pronásledovali lesní zvěř a on je tudíž v souladu s mysliveckým zákonem zastřelil a poté je i pohřbil. Policisté následně konstatovali, že z jeho strany k protiprávnímu jednání nedošlo. Majitele psů, který umožnil jejich volný pohyb, policisté oznámili na odbor životního prostředí Městského úřadu Jindřichův Hradec. O jeho případném postihu bude rozhodnuto ve správním řízení.“

Tušení stínu a souvislostí

Čtenáři jistě neunikne, že výše popsaný příběh obsahuje jistou nejasnost. Redakce Žurnálu je si toho vědoma. Máme určité tušení, víme o určitých indiciích, známe určitá jména, ovšem důkazy ani očité svědectví k dispozici nemáme, a publikování jakékoli teorie by tudíž v tuto chvíli bylo pouhou neprokazatelnou fabulací. Čtenář ať si tedy utvoří názor sám.

- Svatopluk Doseděl -