...další články

Fikáček: Problémy úzkokolejky jsou řešitelné, ale nikdo nesmí očekávat vyřešení hned.

Během posledního roku jste se stal de facto místní celebritou. Snad každý zná vaše jméno, ví kdo jste, začal být známý i váš obličej… Jak to nesete?

A. Fikáček: Je teď o mě opravdu víc slyšet, ale já to vlastně ani nevnímám. Spoustu času trávím na trati a jsem pořád v jednom kole. Mám dojem, že do místního společenského života se teprve musím integrovat.

Jak dlouho podnikáte v oblasti dopravy?

A. Fikáček: Ne moc dlouho. Pět let.

Kde všude společnost Gepard Express působí?

A. Fikáček: Naše česká divize provozuje vlakové linky Brno – Vídeň a Opava – Heřmanice a na Slovensku máme dceřinou společnost Wagon Service, která se zabývá zejména pronájmem lehátkových a lůžkových vozů národním dopravcům na pravidelnou i mimořádnou přepravu, vnitro i mezistátní. Takže se dá říct, že fungujeme po celé Evropě. Ještě jsme měli autobusové linky, ale ty už jsme prodali. A nyní nám přibyla hradecká úzkokolejka. Vlaky mám rád a řekl jsem si, že by bylo fajn mít nějaké vlastní. Ten pocit mě dosud neopustil.

Koupit, respektive zachránit úzkokolejku vás napadlo kdy?

A. Fikáček: Na hradeckou úzkokolejku jsem myslel od počátku mého železničního podnikání. Je to unikát. Jak z hlediska technického, historického a kulturního, tak z hlediska turistického ruchu a dopravní obslužnosti odlehlých částí regionu. V rámci České republiky považuju tuto úzkokolejku za železniční Svatý grál. A vždycky jsem měl pocit, že její navrácení do života nechce zase až tak moc. Mimochodem, v Evropě je docela známá.

Nechce to až tak moc? Stav úzkokolejky není právě nejlepší…

A. Fikáček: Technické závady jdou relativně snadno odstranit. Platilo to i v minulosti, ale větší problém tu spočíval v mezilidských vztazích. Ty byly hlavní příčinou problémů, vedoucích až ke krachu firmy. Takže ano, nechce to až tak moc.

Jste nazýván dobrodruhem, srdcařem, hazardérem… Co byste k tomu řekl?

A. Fikáček: Asi nic. Jsou to prostě názory a na svůj názor má právo každý. Já jsem s tím úplně v pohodě. Nehledě na to, že vnímám, že tyto komentáře nejsou myšleny zle. Co se toho hazardu týče… Na všechno se dopředu připravit nelze. Jsem si vědom toho, že nás čeká řada komplikací a překvapení, ale nemyslím si, že by naše počínání mělo být vnímáno jako hazard. Hazardu nic ani zdaleka nenasvědčuje.

Má tuzemská železniční doprava, všeobecně, pozitivní perspektivu?

A. Fikáček: Železniční doprava pozitivní perspektivu určitě má. Dokonce jsem přesvědčen, že hlavně v případě cestování na delší vzdálenosti bude význam železniční dopravy posilovat. Na druhou stranu lze předpokládat, že časem dojde k omezení či zrušení některých spojů lokálních. Kratší vzdálenosti jsme si zvykli překonávat automobilem, a málo vytížený železniční spoj je dlouhodobě neudržitelný. Na lokálních tratích je tedy osobní doprava na ústupu. Úzkokolejka má naštěstí obrovskou výhodu, spočívající v tom, že je nesmírně atraktivní pro turisty a je na ni navázána řada podniků, fungujících v její blízkosti. Restaurací, penzionů, kempů… Během doby, kdy úzkokolejka nejezdila byl úbytek turistů v regionu citelný.

O pozitivní budoucnosti lokálky tedy nepochybujete.

A. Fikáček: Ne. Zřetelně ji vidím.

Prodáváte funkční části rentabilní firmy a tímto způsobem získané peníze investujete do něčeho, co v optimálním stavu není a vyžádá si to další investice. Takové počínání se může jevit jako nepochopitelné.

A. Fikáček: Nikdo není prorokem a všechno vždycky ukáže budoucnost. Ale vím, co dělám a dobrým koncem jsem si poměrně jist. V dopravě nepodnikám dlouho, nicméně naše firma, byť nevelká, je úspěšná a věřím, že bude úspěšná i tentokrát. Samozřejmě chceme generovat zisk, zároveň však chceme, aby naše práce měla i jiný smysl. A úzkokolejka takový přesah má. Není žádoucí výhradně kvůli cestujícím, je žádoucí kvůli celému regionu. A mám dojem, že jeho představitelé to cítí stejně, což je povzbudivé.

Trati a drážní vozidla si vyžádají opravy, mnohdy zásadní. Co bude prioritní?

A. Fikáček: Zásadní je opravení úzkokolejné podbíječky, tedy strojního zařízení na zhutňování štěrku pod pražci. Bavíme se zhruba o devíti milionech korun. Je to hodně peněz, ale podbíječka je pro budoucnost tratí nezbytná. Čekají nás také opravy železničních mostů. Nejhůř je na tom viadukt v Albeři u Nové Bystřice, ovšem i ten je nyní bezpečný a provozovatelný. Podotýkám, že všechny mosty úspěšně prošly revizí, bez níž by jejich provoz pochopitelně nebyl možný. Revize mostů dělá autorizovaný odborník, takže mosty jsou pod kontrolou. Ale jak už jsem řekl, dílčím opravám mostů se nevyhneme. Totéž platí například i o přejezdu v Nekrasíně u Nové Včelnice. Všechny problémy úzkokolejky jsou řešitelné, ale nikdo nesmí očekávat, že budou vyřešeny hned.

Počítáte ve svých plánech s dotacemi od Evropské unie?

A. Fikáček: V tuto chvíli ne. O existenci vhodného dotačního titulu ani nevím.

V jaké fázi je vaše jednání s Jihočeským krajem a s Krajem Vysočina?

A. Fikáček: O dopravu na úzkokolejce mají zájem oba jmenované kraje. Na tuto zimu si jízdy neobjednají, ale v létě by měly jimi objednané vlaky jezdit denně. Během podzimu a jara se však uskuteční i víkendové jízdy na základě objednávek odjinud. Potřebujeme splnit podmínku  „průměrně dva páry vlaků denně po celý rok“, jíž Státní fond dopravní infrastruktury podmiňuje svou finanční účast.

K letošním víkendovým jízdám se ještě dostanu. Příslušné smlouvy s kraji by mohly být podepsány kdy?

A. Fikáček: Hádám, že začátkem příštího roku. Náš cíl je být o Velikonocích v plném provozu.

Na obou tratích?

A. Fikáček: Na obou tratích.

A jak se vyvíjí spolupráce se svazkem měst a obcí na nich?

A. Fikáček: Dobře. Společně se svazkem Úzkokolejka jsme v září zrealizovali kulturní festival Obrataňka, který znovuzrození lokálky symbolicky odstartoval, a můžu říct, že spolupráce se svazkem i s jednotlivými starosty byla vynikající. Akce se moc vydařila a já věřím, že nebyla poslední. Ideální by byly dvě ročně – Bystřička na začátku sezóny, Obrataňka na jejím konci. Tyto festivaly by měly cílit jak na turisty, tak na lidi místní.

Města a obce připravují rozpočty na rok 2026. Může si jízdy lokálky objednat i svazek Úzkokolejka?

A. Fikáček: Svazek si jízdy určitě objednat může, jenže v rozpočtu nás mají kraje, s objednáním jízd počítají a objednávka ze strany svazku Úzkokolejka by tudíž byla zbytečná. Bouchání na otevřené dveře, dalo by se říct. Spolupráce se svazkem je pro nás ale i tak nesmírně důležitá.

Dělá vám těžkou hlavu dvacetimilionový překlenovací úvěr od Jindřichova Hradce?

A. Fikáček: Kdepak, spím klidně. Jsou domluvena pravidla a my je dodržíme. A když už jsme u toho, dosavadní spolupráce s Jindřichovým Hradcem mě utvrdila v přesvědčení, že v ní chci pokračovat. A to nikoliv z důvodu finančního, nýbrž z důvodu organizačního. Zájem města o úzkokolejku je zjevný a nefalšovaný. Lepšího partnera jsem si nemohl přát. Výborně však funguje i spolupráce s ostatními členy svazku. Mám z toho všeho velmi příjemný pocit.

Na jaké bázi probíhá spolupráce mezi vámi a Janem Šatavou, který kormidloval JHMD ještě před Borisem Čajánkem? Je vaším poradcem?

A. Fikáček: S Honzou Šatavou spolupracuju už pět let, tedy od začátku mého podnikání na železnici. Pomáhal mi i při získávání úzkokolejky, stejně jako jeho spolupracovník a někdejší spolumajitel JHMD Jan Hruška. Ten vyřizoval a vyřizuje prakticky veškerou drážní legislativu. Pan Šatava navíc dává práci naší dílně, což je pro nás velký přínos. Jsme vděčni za každou radu a pomoc, ale nebýt konkrétně těchto dvou pánů, nejspíš bychom neměli šanci všechno to takhle rychle zvládnout.

Bývalý ředitel JHMD Boris Čajánek žádá po Kraji Vysočina přes 31 milionů korun coby náhradu škody, vzniklé údajným nezaplacením objednaných jízd. Dlouhodobě tvrdí, že za zkrachování JHMD může právě Kraj Vysočina, a teď proto prý chce do vašeho jednání s tímto krajem tzv. hodit vidle. Jak to je?

A. Fikáček: Záležitosti pana Čajánka a minulého vedení JHMD se nás netýkají, a proto je ani nebudu komentovat. My chceme jen jezdit a pěstovat dobré vztahy. S námi oba dva zúčastněné kraje od začátku jednají velice korektně a aktivně a my věříme, že tomu tak bude i nadále. A hospodaření předchozího majitele nás nezajímá, my jsme koupili pouze aktiva – koleje, drážní objekty a vozidla a přešly na nás pracovní smlouvy se zaměstnanci.

Zaměstnanci… Dřív zde pracovalo zhruba osmdesát lidí, dnes jich tu je dvanáct. Práce na úzkokolejce vyžaduje jistou odbornost, ideálně praxi. Oslovujete bývalé zaměstnance, kteří se během krizových let rozutekli?

A. Fikáček: Jistě. V současné době oslovujeme konkrétní lidi a nabízíme jim pracovní pozice, na nichž pracovali dřív. Kolik lidí budeme potřebovat, zjistíme po podepsání smluv s kraji, na základě nichž vytvoříme harmonogram prací. Bývalým zaměstnancům chceme nejprve ukázat a taky dokázat, že úzkokolejku už provozuje úplně jiná firma. Vrátit se do podniku, fungujícího v režimu jako byl ten předchozí, by se asi nikomu nechtělo. V den, kdy má být výplata na účtu, tam být musí.

Máte po kolejích čím jezdit?

A. Fikáček: Máme. Navíc pracujeme na jednom projektu, který ale ještě nechci prozradit. Ať se lidi nechají překvapit. Mimochodem, s tím, že by se na trati vrátily tzv. ponorky, nepočítáme. Tyto poněkud bizarní vozy nebyly právě populární. Parní vlaky samozřejmě zachováme, jsou naší vlajkovou lodí.

Řekl jste, že obě trati chcete zprovoznit do Velikonoc. Co přesně to znamená? Že na koleje budou moci vyjet servisní drážní vozidla, nebo to znamená kompletní obnovení železniční dopravy?

A. Fikáček: Znamená to kompletní obnovení dopravy, byť v některých úsecích tratí sníženou rychlostí. Jsme opatrní a bezpečnost je pro nás prioritou.

Název Jindřichohradecké místní dráhy zůstane zachován?

A. Fikáček: O tom ještě není rozhodnuto. Je to jedna z možností. Značka JHMD je každopádně naše.

Vaše úsilí se setkalo s nevídanou podporou veřejnosti. Překvapilo vás to?

A. Fikáček: Nepřekvapilo. Viděl jsem, jak moc lidi o úzkokolejku stojí a i proto jsem do toho šel. Podporu lidí jsem vlastně očekával. Nezklamali mě a jsem za to moc rád. Podotýkám však, že dráha nebude opravována jenom rukama nadšenců a dobrovolníků, budou na ní pochopitelně pracovat profesionálové. Zatím jich máme málo, ale jsem si jist, že se náš tým brzy rozroste.

Dobrovolnické brigády na tratích pokračují?

A. Fikáček: Ano. A nejen na tratích. Hodně péče si vyžádají i naše železniční vozidla, zejména ta historická.

Během letních prací na trati, mám na mysli tzv. železniční úderku, jste namísto v hotelu přespával ve vagónech a s ostatními si pekl buřty u kolejí. To něco vypovídá o vaší povaze a zapálení.

A. Fikáček: Odpovím metaforicky: Tahle vesnice není tak bohatá, aby mohla platit šlechtu.

Před časem jste vyhlásil amnestii pro lidi, kteří si v minulosti řekněme vypůjčili nějaký drobný majetek úzkokolejky. Můžete tuhle záležitost vysvětlit?

A. Fikáček: Chtěli jsme tak lidi namotivovat, aby nejen beztrestně, ale i za odměnu vrátili různé suvenýry, které si od tratí lokálky odnesli domů. Tuším, že spousta těch lidí si ty věci vzala ve víře, že úzkokolejka už nikdy nepojede a nikomu tudíž chybět nebudou. Jedná se o různé cedule a podobné předměty. Amnestie skončila s první jízdou vlaku, tedy 19. září. Teď jsme vypsali odměny za informace. Například ten, kdo nás přivede k ceduli z lokomotivy 019, dostane tři lahve třicetiletého rumu nebo whisky. Přistupujeme k tomu s humorem, avšak pokud se nám ty artefakty vrátí, budeme rádi.

Nyní se dostávám k již zmíněným víkendovým jízdám. Lokálka vyjela v říjnu, vyjede i v listopadu a v prosinci?

A. Fikáček: Minulý měsíc jsme na koleje vyjeli o víkendu před 28. říjnem a oslavili tak výročí vzniku Československa. Následně budeme jezdit ve dnech od 15. do 17. listopadu a na prosinec plánujeme mikulášské jízdy s párou. Možná budou i jízdy vánoční. Kdyby to vyšlo přímo na Štědrý den a ještě k tomu napadl sníh, byla by to paráda. Říjnové jízdy objednal spolek Česká Kanada, ty listopadové Jindřichův Hradec. Všechny letošní jízdy se týkají jen trati směrem na Obrataň, součástí vlakové soupravy je bufetový vůz a jízdné je vpravdě lidové. Dospělí zaplatí za jízdenku padesát korun, děti dvacet.

Co byste sobě a týmu lokálky popřál?

A. Fikáček: Klid na práci, jíž je tu opravdu hodně. A taky aby se nám vyhnuly větší komplikace a aby nám nedošly síly a tolik potřebný elán.

– Svatopluk Doseděl –