...další články

Josef Carda exkluzivně pro Žurnál

V roce 1980 jste vystudoval činoherní herectví na brněnské JAMU a následně jste prošel řadou renomovaných divadel. Husa na provázku, Divadlo Rokoko, Činoherní studio v Ústí nad Labem, Divadlo Bez zábradlí, Prozatímní divadlo Františka Ringo Čecha... V současné době je vaše domovská scéna kde?

J. Carda: Mou domovskou scénou je Divadlo Bez zábradlí, ale účinkuju i v Divadle Palace, ve Studiu DVA a zájezdní představení hraju pod agenturou Harlekýn.

Po absolvování gymnázia v domovském Ústí nad Labem jste odjel studovat do Brna. Prahu jste minul z politických důvodů. Táta v osmašedesátém vystoupil z komunistické strany, což mělo na vaše další studia negativní vliv. Můžete tu peripetii popsat?

J. Carda: Ředitel gymplu mi tehdy řekl, že na uměleckou školu můžu zapomenout. Měl jsem takzvaně pošramocený kádrový profil. Nabízel se mi textilní obor, báňský, optika… Nakonec jsem vzal tu optiku. Škola byla v Brně a já si říkal, že tak budu blízko vytoužené JAMU. Vydržel jsem tam ale jen krátce a přihlásil se na zkoušky na Janáčkovu akademii. Doporučení jsem dostal jen díky paní profesorce, co měla vlivného známého, leč u přijímaček jsem stejně pohořel. Ve vyjádření stálo, že jsem se na školu nedostal, ovšem někdo tam ručně připsal, že mi radí, abych se proti verdiktu odvolal. A já to udělal a uspěl.

Co říkáte na to, jak se komunisté pozvolna vrací do hry?

J. Carda: Neříkám na to nic. Jenom zírám. Lidi, kteří tu dobu nezažili, si asi myslí, že by to s komunisty bylo lepší, ale já vím své, historie je jasná. Fakt je, že spousta lidí k nim svého času vlezla nikoliv z přesvědčení, nýbrž kvůli různým výhodám a kvůli tomu, aby mohli dělat svoji práci.

Republikou hýbe bitcoinová aféra. Udělal jste si na tuhle věc nějaký názor?

J. Carda: Virtuální měně absolutně nerozumím. Vlastně nemám ponětí, o co jde. Je to jako ta jitrnice, co svět neviděl. Ale že se takováto věc stala, že si ministerstvo spravedlnosti vzalo miliardu korun, ať už v jakékoli měně, od drogového dealera je úplně šílené. Začíná vycházet najevo, kdo všichni o tom věděli, jak dlouho o tom věděli a záležitost se rozhodně nerozplétá. Mám dojem, že všichni kecají. Na druhou stranu, blíží se volby… Vždy je dobře dát věci do širších souvislostí. Ale stalo se to. A stát se to nemělo.

V poslanecké sněmovně se dnes hlasuje o důvěře vládě. Vaši důvěru naše vláda má?

J. Carda: Netvrdím, že udělali všechno dobře, ale určitě jsem je nezatratil. Moji důvěru tahle vláda pořád má. Jak jsem řekl, blíží se volby. A předvolební zákulisní boje musí být strašné.

Tak zpátky ke kumštu. Na přijímačky na JAMU vás připravovali Jiří Bartoška a Pavel Zedníček. Vy jste byl do té doby divadlem nepolíben?

J. Carda: Kdepak! Táta byl ochotník a já s ním hrál divadlo od dětství. Moc mě to bavilo a od počátku jsem věděl, že herectví je pro mě to pravé povolání. Později na gymnáziu jsem se pod vedením dnes proslulého Jindřicha Zemánka věnoval i pantomimě, což mi taky hodně dalo.

Bartoška a Zedníček, to už tenkrát byly pojmy…

J. Carda: To ano. Ale já byl drzý, zkusil jsem to a oni se na mě nevykašlali.

Jiří Bartoška nedávno bohužel zemřel. Byli jste přátelé?

J. Carda: Ano. Vídali jsme se a pokaždé to bylo velmi příjemné. Jirka byl přesně takový, jak na venek působil. Milý a charismatický gentleman. Krásně se s ním povídalo, byl to srandista. Chybí mi a moc rád na něj vzpomínám.

Pár let jste strávil v Brně. Osvojil jste si něco z hantecu?

J. Carda: No tak něco málo z hantecu sice umím, ale že bych si ho osvojil, to zase ne.

Co děláš, hňupe? Se hni, ty čížku, bo ti rozhodím sandál! Víte, co jsem řekl?

J. Carda: (smích) No jasně! Uhni, vole, nebo ti dám přes držku.

Prošel jste řadou úspěšných komediálních seriálů. Převažuje u vás komediální žánr i v divadle a ve filmu?

J. Carda: Ano, ale ztvárnil jsem i role nekomediální. Dramatické role beru spíš jako výzvu, ale líp se cítím v komediích, tam jsem doma. Ať v divadle, v televizi nebo ve filmu. V divadelní komedii vidíte výsledek hned a průběžně. Když se publikum směje, je jasné, že se vám práce povedla.

Z televizního pořadu Tele Tele – kvartet Suchánek, Genzer, Žilková a vy – jste si odnesl přezdívku Carda Retarda. Je pravda, že vám ji vymyslela manželka?

J. Carda: Jo, je to pravda. Volal mi Michal (Suchánek, pozn. red.) s tím, že potřebuje, abych si pro ten pořad vymyslel nějakou přezdívku. On byl Suchoš, Genzer Geňa, Veronika měla být Křečová žíla… A moje žena, která ten nahlas puštěný hovor poslouchala, od stolu zahulákala: „Carda Retarda!“ Suchoš řekl, že oukej, a zavěsil. A bylo to, už jsem se toho nezbavil.

Kvůli tomuto zaškatulkování jste prý přišel o pár rolí…

J. Carda: To je pravda. Našli se filmaři, co se mě obsadit báli. Byl jsem prostě Carda Retarda a oni měli dojem, že tak budu vnímán i v jejich filmu a tím mu uškodím. Coby Carda Retarda jsem byl prostě ke své škodě příliš profláknutý. Ale ono jde časem přerazit všechno.

Vaše paní je povoláním učitelka. Montuje se vám do práce? Hodnotí ji? Kritizuje?

J. Carda: No jistě. Její názor poznám už podle pohledu. Mou práci hodnotí i kritizuje, ale její kritika je vždycky konstruktivní, tedy pro mě přínosná.

S paní Radkou jste už padesát let. A říkáte, že kvůli vašemu povolání máte víkendové manželství. Evidentně to funguje, že?

J. Carda: Myslím, že naše manželství je funkční právě kvůli tomu, že jsem byl pracovně pořád v luftu. Teď už sice bývám mimo domov méně, ale zase přibyly roky. Důležité je, že nám to pořád klape.

Ve hře Jistě, pane premiére hrajete postavu intrikánského politika. Inspiroval vás při studování role nějaký reálný politik?

J. Carda: To ne, ale je pozoruhodné, že na jednom představení za mnou přišel jakýsi politik s tím, jestli ten můj blábol může použít. Byl to přesně ten typ keců, kterým nikdo nerozumí, ale všichni se to bojí přiznat, aby nebyli za blbce. Petr Nárožný o téhle hře řekl, že bychom ji vůbec nemuseli hrát, že by stačilo jenom ji číst, tak skvěle napsaná je.

Zbavily vás ty roky před publikem trémy?

J. Carda: No… Já mám trému vždycky. Přiměřená tréma spojená se zodpovědností na škodu není. Největší trému mívám před premiérami, ale nic hrozného to není. Býval jsem známý záskokář, a záskokář na trému čas nemá. Musí se rychle naučit svoji roli a jet.

Měl jste někdy na jevišti okno? Totální výpadek paměti?

J. Carda: Měl. Dokonce velké. Výkladní skříň. Ve hře, kde jsem hrál s Jirkou Bartoškou a Karlem Heřmánkem. Vylezl jsem na jeviště… a duto. Věděl jsem úplné kulové. Začal jsem něco blekotat a kolega, který pochopil, že jsem v háji, na mě houknul: „Rozluč se a vypadni!“ Tak jsem se rozloučil a vypadnul. Zhmotněná noční můra každého herce. Pak jsem se sice vrátil a nějak to dokoulel, ale bylo to peklo. Stane se.

Prošvihl jste někdy představení?

J. Carda: Představení? Celý zájezd! Ale ne že bych zapomněl, to zase ne. Na zahradě jsem lezl po žebříku, trhal hrušky na hruškovici a sletěl jsem na zem. Zlomil jsem si čtyři žebra a propíchnul plíci. Pes štěkáním přivolal manželku, což mě nejspíš zachránilo. Moje účast na divadelním zájezdu tím ovšem skončila.

Jednou vás z jeviště vezli rovnou na operační sál, že?

J. Carda: No, jo. Ale to už je dávno. Ve druhé půlce představení už jsem stál o cosi opřený, skučel, potil se a nebyl jsem schopen ničeho. Bylo mi strašně blbě. Strašně. Museli mě odvézt do nemocnice a tam mi řekli, že jsem měl na kahánku. Slepé střevo. Hrozilo jeho prasknutí, sepse a nazdar.

Troufám si říct, že ledaskdo neví, že jste i herec muzikálový. Přitom i na tomto poli máte za sebou rolí dost. Krysař, Starci na chmelu, Trhák, Kvítek mandragory…

J. Carda: K muzikálu jsem se nachomýtl náhodou. Hrál jsem tehdy ve hře Dotek medúzy a v divadle mě potkal Dan Landa. A prý jestli i zpívám. Řekl jsem, že tak jako on jo, a on že mu vypadl představitel role starosty v muzikálu Krysař, a jestli bych se to přes víkend nenaučil. A já mu na to kývnul, roli jsem se naučil a stal se i hercem muzikálovým.

Takže v muzikálech i zpíváte?

J. Carda: No jasně! Zpíval jsem i s Luckou Bílou.

V muzikálu Kvítek mandragory jste hrál ženskou roli. Jaké to je? Technicky. Podpatky, mejkap atd.

J. Carda: Nebyl jsem sám, a žádná sranda to pro nás chlapy nebyla. Hlavně to rychlé měnění kostýmů. Bylo to, jako když při závodech formule jedna automechanici mění pneumatiky. Prostě bleskovka. A podpatky a pudr byly taky bezvadné. Ženským tyhle věci v reálu fakt nezávidím.

K vašim zálibám patří malování a pořád prý prohlašujete, že se k němu vrátíte. Jak to s tím vypadá?

J. Carda: Prohlašuju to. To je pravda. A moc rád bych to i uskutečnil, jenže není čas. Ono se to samozřejmě úplně nezapomíná, ale když s tím člověk přestane a pak s tím chce zase začít, musí si tzv. vykreslit ruku. Tak je to se vším. Věřím, že se jednou k malování vrátím.

Já měl v dětství taky takovou vizi. Být malíř a ilustrátor. Můj vzor byl Zdeněk Burian. Měl jste taky nějaký vzor? Nebo jej stále máte?

J. Carda: Pochopitelně. A Zdeněk Burian je mimochodem moc dobrý vzor. Já miloval a stále miluju tvorbu Káji Saudka. Věděl jste, že všechny ty krásné ženy v komiksových příbězích kreslil podle své manželky? Kreslíře komiksů mám rád tak nějak všeobecně. Je to samostatná kategorie výtvarného umění a jako brak ji rozhodně označovat nelze. Saudek i Burian, pravda, každý dělal něco jiného, jsou ovšem nedostižní. Jak překonat dokonalost?

Na co se můžeme těšit v televizi? Myslím s vámi.

J. Carda: Právě jsem dotočil de facto komediální seriál Oddíl B z tvůrčí dílny skvělého Jana Prušinovského a myslím, že to bude opět bomba. Stejně jako jeho seriály Most nebo Okresní přebor. Legrace, ale ne prvoplánová, tak, jak to Honza umí.

Léto je tady. Divadla v létě moc nehrají. Bude nějaká dovolená?

J. Carda: To, že herci v létě odpočívají, není tak úplně pravda. Letní scény fungují a zájezdní představení taky. Ale dovolená bude. Manželka se sice bojí lítat, takže jsme trochu limitováni, fajn dovolená však může být i v klidu domova, nebo ne? Hrušky na zahradě během ní určitě trhat nebudu. (smích) Jak mi tenkrát po úrazu radil Bartoška, hruškovici si raději koupím.

- Sváťa Doseděl -