...další články

Marek Němec: Chlap musí mít vůli krizi středního věku se vzepřít a nepodlehnout.

Divadelní hra Oko tygra je představení jednoho herce. Je monodrama hodně obtížné?

M. Němec: Jak kdy. Velice záleží na divácích. Když jsou v hledišti lidi, kteří se přišli bavit, je to vlastně jednoduché. Když ne, je to těžké. V případě monodramatu nemám jiného partnera než publikum. Z diváků vytvářím součást představení a dost na ně spoléhám. Musím je dostat na svou stranu. Dalo by se říct, že je to vždycky výzva.

Jedná se o vaši žánrovou prvotinu?

M. Němec: Myslíte monodrama? Ano.

Váš realizační tým zahrnuje kulisáky, osvětlovače, zvukaře… Ale vy prý jezdíte v určitém časovém odstupu zvlášť a sám. A během přejezdů, mnohdy delších, údajně posloucháte audioknihy.

M. Němec: Je to tak. Během přesunů mám na poslech hudby či audioknih čas, který mi jindy většinou nezbývá. Vyhovuje mi to a moc si ty cesty užívám. Z auta i pracuju. Auto je taková moje mobilní posluchárna a kancelář.

Oko tygra se odehrává i v boxerském prostředí. A Oko tygra - Eye Of The Tiger - se jmenuje i titulní písnička ze slavného boxerského filmu Rocky III. Předpokládám, že je tu nějaká souvislost?

M. Němec: Jistě! Je to vlastně inspirace pro moji postavu. A vámi zmíněná písnička během představení samozřejmě zazní. Hned v několika podobách.

Tématem hry Oko tygra je chlapská krize středního věku. Týká se tahle věc i vás osobně?

M. Němec: (smích) Víte, řekl bych, že mentálně jsem starý už od mlada. Takže z tohoto pohledu už mám krizi možná za sebou. Ale ta biologická určitě teprve přijde. Zas tak starý ještě nejsem. Tuhle divadelní hru beru jako jakousi prevenci. A možná ji tak vnímají i diváci. Soudě podle odezvy z hlediště, funguje jak na chlapy, tak na ženy. Všichni se v ní tak nějak poznávají.

Co na chlapskou krizi středního věku platí? Podle vás?

M. Němec: Já vůbec nevím. Povězte mi to. Mám dojem, že člověk musí mít štěstí. A taky vůli se této krizi vzepřít, nepodlehnout jí.

Co třeba mladá žena?

M. Němec: No to je právě náplň té hry. Žena, která si to s chlapem odpracovala, je odstavena a na scénu přichází nespoutané mládí. Jenže to je cesta do pekla. Stárnoucí kozel, mladá žena a trable jsou na světě. Myslím, že spousta chlapů by mohla vyprávět. Ale pravda je, že to takhle nezřídka zafunguje i opačně.

I zralá žena může zatoužit po kolouchovi…

M. Němec: Jo. (smích)

Jak jste sám řekl, na jevišti nemáte v této hře partnera a nikdo vám nepomůže. Už jste se někdy během tohoto představení zaseknul?

M. Němec: Ne že bych se vyloženě zaseknul, ale něco mi někdy vypadlo určitě. V téhle hře se ale používá hovorová řeč, žádné verše atp., a já si tím pádem můžu poměrně snadno pomoci a vymotat se z toho, aniž by diváci něco zaregistrovali.

Takže tu máte prostor pro improvizaci?

M. Němec: Prostoru pro improvizaci je zde opravdu hodně, ale nepřeháním to. Není důvod. Ten text je velice dobrý a improvizace tedy jen jako šafránu.

Nejprve jste vystudoval stavební průmyslovku a teprve pak jste šel na DAMU. Jak k tomu profesnímu přeskoku došlo?

M. Němec: Náhodou. Na architekturu jsem šel záměrně a přijímačky na DAMU jsem vlastně jen zkusil. A ono to klaplo. Jsem za to moc rád.

Na DAMU jste posléze začal i vyučovat. To ještě trvá?

M. Němec: Ne. Vyučoval jsem tam od třiceti do pětatřiceti let. Tahle práce stojí člověka hodně času a já jí kvůli dětem zanechal. Bavilo mě to, ale uspořádal jsem si priority.

Když se do vaší učitelské éry vrátím… Jak jste se vyrovnával s často poněkud přehnanými nároky na korektnost?

M. Němec: Jsem od přírody korektní člověk a v tomto ohledu jsem tedy problémy neměl. Uměl jsem najít způsob, jak studentům sdělit to, co jsem potřeboval, aniž bych byl nekorektní. Moji studenti byli velmi otevření.

Nepůsobí vám to potíže ani při hraní? Chci tím říct, jestli vás korektnost nesvazuje?

M. Němec: Ne. Korektnost je v pořádku, ale nic se nesmí přehánět. Korektnost taky ne. Legrace přetížená korektností někdy přestává být zábavná. Jak říkám, všeho s mírou. Ale to se přece týká i řady jiných oborů. My pracujeme i s dramatickými texty a tím pádem se můžeme vrhat i do sfér poněkud nekorektních. Fakt je, že natočit pořad jako byla například Česká soda by dnes bylo nemyslitelné.

Jste stále hercem na volné noze?

M. Němec: Ano.

Co je pro vás hlavní přínos této volby? Volnost?

M. Němec: Je to tak. Ta fluktuace mezi různými divadly a spolupráce s různými ansámbly mě moc baví. Zkusil jsem si i stálé angažmá a tohle mi přijde jaksi barevnější.

Prošel jste celou řadou televizních seriálů. ZOO, 1. mise, Modrý kód, Ordinace v růžové zahradě, Vraždy v kruhu a mnoha dalšími. Kdybyste byl ve stálém divadelním angažmá, měl byste na televizní natáčení čas?

M. Němec: Dokonce bych ho asi mít musel. Uživit se jen účinkováním ve stálém divadelním angažmá je totiž poměrně obtížné a souběžná práce třeba pro televizi je vlastně nutná.

Kvůli věrohodnosti vašeho hereckého výkonu v Modrému kódu jste si prý udělal lékařské minimum. Jakýsi kurz. Je to pravda?

M. Němec: Ano, to pravda je. Minikurz. Tuhle možnost jsme dostali všichni a bylo to moc fajn. Hráli jsme něco, co nám je trochu svaté, a chtěli jsme, aby naše výkony co nejvíc odpovídaly realitě. Koneckonců, na ten seriál se určitě dívali i nějací lékaři a zdravotníci. Ti nám ostatně radili i při natáčení.

Během dovolené v Mexiku se vám naskytla příležitost uplatnit své takto nabyté lékařské znalosti v praxi. Co se tehdy stalo?

M. Němec: Jedna paní tam zkolabovala, byla taková vydýchaná, a já jí skutečně zvládl pomoci. Takže ten kurz se mi nehodil jen při natáčení seriálu. Byl to dobrý pocit.

Úspěšný seriál Modrý kód jste se rozhodl opustit ještě v průběhu jeho natáčení. Proč?

M. Němec: Tahle práce mě opravdu hodně vytěžovala a já se chtěl zase víc věnovat divadlu, to je celé. Ale po roce nebo po roce a půl jsem se do Modrého kódu zase vrátil.

V na sebe navazujících seriálech Expozitura a Atentát hrajete reportéra. Tuhle profesi jste si taky nastudoval?

M. Němec: (smích) Ne, tuhle ne. To zapotřebí nebylo.

Zmíněné dva seriály se kvalitativně trochu vymykají, směrem vzhůru. Řekl byste, že jsou zatím vaším seriálovým vrcholem?

M. Němec: Asi ne, to jsem byl ještě mladý. Ale Expozituru a Atentát skutečně považuju za něco, co je opravdu hodnotné a není to jen zábava. Má to přesah. A zaplaťpánbůh za každý projekt s přesahem.

S vaším kolegou Lukášem Příkazkým jsem se před časem bavil o jeho roli v seriálu Rapl, který lze s Expoziturou a Atentátem srovnávat, a on mi řekl, že by tu roli býval vzal snad i zadarmo.

M. Němec: Jasně, chápu ho. Tohle jsou takové role. Já jsem měl pocit, že pomáhám otevírat nějaká témata a tím pádem dělám dobrou věc. To je právě ten přesah.

Expozitura i Atentát se zabývají prorůstáním politiky a zločinu, tedy neradostnou realitou. Co na tuto realitu říkáte?

M. Němec: Co na ni mám říkat? V divokých devadesátkách se spousta lidí nekalým způsobem napakovala a děje se to pořád. Jenže v těch devadesátých letech jsem byl mlád a žil v blažené nevědomosti, teď už ty věci pochopitelně vnímám. Je to smutné. Pokud má člověk veřejnou funkci, měl by se podle toho chovat. Měl by být morálně pevný, a to se bohužel často neděje.

Je krátce po parlamentních volbách. Bude líp?

M. Němec: (smích, hořký) Kdepak. Nebude.

Věnujete se i divadelní režii. Tituly si vybíráte sám, nebo býváte na režírování angažován produkcí?

M. Němec: Někdy mám možnost vybrat si jak titul, tak herce, to je ta příjemnější varianta, jindy dostanu hru i mantinely přiděleny, ale to mě samozřejmě také baví. Pokoušet se o kreativitu ve vymezeném prostoru.

Od roku 2013 moderujete na ČT Déčko pořad Tamtam a moderujete i Studio kamarád. Jaká je práce s dětmi pro dětské publikum?

M. Němec: Skvělá. Můžete se je pokusit nějak kultivovat, ale na druhou stranu, děti jsou strašně přímé a nic vám neodpustí. Když něco není zábavné, tak to prostě řeknou. Mám pocit, že pokud dostane herec tu možnost, měl by se věnovat i této činnosti. Mezi dětmi je svět ještě v pořádku.

Vy máte dvě děti. Matěje a Rozárii. Kolik jim je?

M. Němec: Matějovi je čtrnáct a Rozárce deset.

Dívají se na vás v televizi?

M. Němec: Nedívají. Pro ně jsou tyhle pořady příliš pomalé. Vybírají si spíš věci z internetu. Těch nabídek je dnes obrovské množství a obsah ČT Déčka je zrovna nezaujal. Ale pravda je, že na natáčení je často beru s sebou.

Tento rozhovor vyjde začátkem prosince, tak na závěr krátký vánoční dotazník. Vánoce u domácího krbu nebo například na horách?

M. Němec: U domácího krbu na horách.

Užíváte si nakupování dárků nebo to necháváte na poslední chvíli?

M. Němec: Většinou to nechávám na poslední chvíli.

Živý stromeček nebo umělý?

M. Němec: Určitě živý.

Střídmost nebo vánoční obžerství?

M. Němec: Osciluju mezi těmito dvěma póly.

Oblíbený vánoční alkohol?

M. Němec: Svařák.

České koledy nebo světové christmas evergreeny?

M. Němec: České koledy.

Umíte zabít kapra?

M. Němec: Jasně. I několik. A mimochodem, na Vánoce se moc těším.

– Sváťa Doseděl –