Namísto parcely pro někoho, hospoda v Buku pro všechny!

01.10.2021

Po 22 letech se bývalá tradiční hospoda v Buku u Jindřichova Hradce začíná měnit na víceúčelový...

[přečtěte si celý článek]


Písničkářka Pavlína Jíšová exkluzivně pro Žurnál!

01.10.2021

Označení první dáma českého folku Pavlína Jíšová (58) dle svých slov příliš ráda nemá, nepovažuje...

[přečtěte si celý článek]


Host do domu, hůl do ruky!

16.09.2021

Třeboň – Nasáčkovat si cizí lidi do kvartýru je vždycky riskantní. Své o tom ví i 72letý muž z...

[přečtěte si celý článek]


...další články

Teror v bývalé zahrádkářské kolonii

Publikováno: 05.07.2012

Lidská drzost, neúcta a zlovůle zřejmě neznají mezí. Milena Otavová a její matka Růžena Holakovská o tom vědí své. Na okraji Jindřichova Hradce, při výpadovce na České Budějovice měly (stejně jako několik dalších) v nedávné minulosti pronajatý kousek městského pozemku na zahrádku. Pronájem už sice dávno vypršel, ale zahrádkáři se o pozemky, k nimž je váže citové pouto, pečlivě starají dál. Jenže poslední dobou si zde víc než radosti užijí zoufalství a bezmocného vzteku. Chodí jim sem totiž škodná.

 


„O zdejší tři zahrádky se stará moje maminka a její dvě kamarádky, všechny ve věku kolem 75 let,“ říká Milena Otavová s tím, že zdravotní stav seniorek už sice není nejlepší, ale práce na zahrádkách je baví. „Přestože už jim zahrádky v někdejší zahrádkářské kolonii nepatří, pořád tam pravidelně chodí a pozemky se zahradními chatkami udržují, vysekávají a čistí.“


Do roku 2010 byl prý v tomto odlehlém koutku ničím nerušený klid, jenže ten potom bohužel skončil.


„Vandalské party začaly útočit opakovaně,“ konstatuje M. Otavová chmurně. „Každý rok třikrát nebo čtyřikrát. Ti lidi ukradli, co se jim hodilo a to ostatní rozdupali nebo jinak zničili. Všechno. Rostliny, stromy, ploty, keramiku… opravdu všechno. Za oběť jim padly mladé jabloně i nové keře růží, rybízu a angreštu. Škoda se vyšplhala do tisíců korun. Nejhorší to bylo během posledních Vánoc a letos o Velikonocích. To jsme zahrádky našli v hrozném stavu. Že by to měl na svědomí někdo, kdo nás chce vystrnadit, protože má ten pozemek zájem, to se mi nezdá. Podle mě jsou to lidé, jimž jde opravdu jen o ničení. Každopádně nám berou chuť něco na zahrádkách dělat. Když odtud odcházíme, vždy si říkáme, co asi najdeme, až sem přijdeme příště.“


Růžena Holakovská svou dceru doplňuje: „Nemáme tušení, kdo nám to dělá, ale podle stop bot usuzujeme, že se jedná o dospělé lidi. Tím víc je to celé smutné. Přivolaní policisté nikdy nic nevyšetřili. Jen nám poradili instalovat sem kamerový systém. Na něco takového nám ale z důchodu peníze nezbývají.“


Největší bezcitností se jeví to, že se vandalové obuli dokonce i do hřbitova domácích mazlíčků, vybudovaného na přilehlém prostranství. M. Otavová říká: „Jsou zde čtyři křížky a každému musí být jasné, že se jedná o hrobečky zvířátek. Těm ničemům to ale bylo úplně jedno a všechno tam rozkopali. Člověk by nad tím zaplakal.“


K zatím poslednímu útoku vandalů došlo dva týdny po Velikonocích a jeho výsledek byl prý opět otřesný. V současné době tu proto zahrádkáři pravidelně hlídkují. Ráno i večer. Otázkou ovšem je, zda to bude něco platné.


Závěrem… Pokud tento článek čteš i ty, pachateli výše zmíněných ničemností, vzkazuje ti redakce Žurnálu toto: Teď ti to zřejmě připadá jako ohromná zábava, ale až zestárneš a dostaneš rozum, budeš se za terorizování starých lidí stydět. A taky měj na paměti lidové moudro, jež praví, že na každou svini se voda vaří…


- Svatopluk Doseděl -