Městské policii v Jindřichově Hradci velí nový muž

Od 1. dubna jste vrchním strážníkem městské policie. Součástí výběrového řízení bylo i představení vizí uchazečů. S čím jste uspěl vy? Co byste ve své nové roli rád změnil?

V. Hřebíček: Uspěl jsem samozřejmě nejen díky své vizi, ale určitou představu mám. Rád bych práci strážníků více přiblížil veřejnosti. Lidé vědí, že tu jsme, často si však myslí, že naší hlavní činností je nasazování tzv. botiček špatně zaparkovaným autům. Chtěl bych ukázat, že rozsah naší práce je mnohem širší. Je důležité ji srozumitelně prezentovat. Prostřednictvím médií i sociálních sítí. Městská policie je represivní složkou, a proto se setkáváme i s kritikou, podobně jako policie státní. Ovšem jen do chvíle, kdy nás lidé sami potřebují. A to se stává často.

Mediální obraz asi nebylo to jediné.

V. Hřebíček: Určitě ne. Rád bych například zavedl tzv. seniorské náramky, respektive přívěsky na krk. V Třeboni už ten systém funguje. Ve spolupráci s příslušným odborem městského úřadu by vznikl seznam osob, jež mají na zařízení nárok, a město by je poté nakoupilo nebo pronajalo. Senior vybavený tímto přívěskem poskytne strážníkům klíče od bytu či domu, aby se k němu v případě nouze dostali bez nutnosti násilného vstupu. Celé je to samozřejmě administrativně ošetřeno. Do budoucna bych také rád prosadil vybavení služebních vozidel AED defibrilátory.

Jak dlouho už působíte u městské policie? Co jste dělal dřív?

V. Hřebíček: U městské policie pracuji šestým rokem. Předtím jsem byl vedoucím, respektive mistrem v servisu osobních a nákladních vozidel. K práci strážníka mě přivedla touha po změně a dlouhodobý zájem o zaměstnání v ozbrojené složce. Po zvážení všech okolností mi městská policie vyšla jako nejlepší volba. V Hradci žije moje rodina i přátelé a já chci přispívat k tomu, aby se zde všichni cítili bezpečně.

Mám pocit, že Jindřichův Hradec je bezpečné město. Souhlasíte?

V. Hřebíček: Ano. Přesto existují lokality, které nás vytrvale zaměstnávají. Respektive lidé, kteří se na těchto místech zdržují.

Jedním z těchto míst je nejspíš i prostranství s blokem budov s marketem Maxík naproti obchodu Merkur na sídlišti Vajgar. Lidé říkají, že se tam po setmění necítí bezpečně.

V. Hřebíček: Ano, to je jedna z těch oblastí. Opakovaně zde řešíme opilce, agresivní jedince či osoby bez domova. Často ty samé. Z vyhlášek a zákonů si nic nedělají. Této lokalitě věnujeme zvýšenou pozornost a problémové lidi odtud vykazujeme. Zároveň ale potřebujeme spolupráci veřejnosti. Nemůžeme být všude. Pokud někdo zaznamená podezřelé či nevhodné jednání, měl by neprodleně zavolat na naši linku 156. Volná hlídka okamžitě vyjede. Oznamovatel se přitom nemusí obávat, že bude vnímán negativně, jako udavač. Může tím někomu pomoci, ať už hned nebo v budoucnu. Mezi místa našich častých zásahů patří i park U Trojice, parčík vedle Lidlu a hlavně bary v Komenského ulici a na nábřeží. Kvůli těmto dvěma podnikům nejsou páteční a sobotní noční služby právě oblíbené. Ale jak už jsem řekl, problém není v místech samotných, nýbrž v chování lidí.

Kamery městského kamerového systému to asi nespasí.

V. Hřebíček: Ne, ale jsou významnou pomocí. Ve městě jich je nainstalováno sedmadvacet. Jedna je i na budově Teplospolu naproti zmíněnému marketu Maxík.

Když pominu dopravní přestupky, co řešíte nejčastěji?

V. Hřebíček: Nejčastěji jde o narušování veřejného pořádku. Rušení nočního klidu, vandalismus či lidé pod vlivem alkoholu nebo drog. Dále řešíme majetkovou trestnou činnost, jinak řečeno zloděje, přestupky proti občanskému soužití, tedy slovní i fyzická napadení a rvačky, a také porušování obecně závazných vyhlášek, kupříkladu konzumaci alkoholu na místech, kde to městská vyhláška zakazuje. Součástí naší práce je i pátrání po pohřešovaných lidech, včetně dětí, nebo odchyt zatoulaných domácích zvířat. Nemluvě o výjezdech se záchrannou službou. Výčet činností by byl dlouhý.

Jak velkým problémem jsou lidé bez domova?

V. Hřebíček: Zásadním. Setkáváme se s nimi prakticky denně a řešíme jejich přestupky. Je to ale příslovečný boj s větrnými mlýny. Zákony jsou takové, jaké jsou, a městská policie se s nimi potýká všude. Tito lidé nemají co ztratit, neboť v mnoha případech už o vše přišli, a jejich hlavní starostí bývá opatřit si peníze na alkohol. V Hradci jich evidujeme zhruba patnáct. Osobně znám všechny. Vůči strážníkům mají respekt a násilní zpravidla nebývají. Jde spíše o opilství, hluk a znečišťování veřejných prostranství.

Během služby se ale s konfliktními či agresivními lidmi setkáváte. Co na ně většinou platí? Správně vedená komunikace, hrozba pokutou nebo donucovací prostředky?

V. Hřebíček: Nejdůležitější je situaci uklidnit a neeskalovat ji. Strážník musí zachovat klid a udržet emoce na uzdě. Musí s tím člověkem věc rozebrat a vysvětlit mu, proč ho řeší. Případně ho upozornit na možný postih, jenž mu hrozí, bude-li ve svém jednání pokračovat. Ve většině případů se nakonec podaří vše zklidnit. Donucovací prostředky jsou krajní řešení. Přicházejí na řadu až ve chvíli, kdy diplomacie selže a není jiná možnost, než dotyčného zvládnout fyzicky.

V Hradci žijete bezmála 30 let. Nečiní vám potíže řešit přestupky lidí, které osobně znáte?

V. Hřebíček: V menším městě je tohle běžné. I díky mému předchozímu zaměstnání tady mám známých opravdu hodně a ke zmíněné situaci dochází poměrně často. Strážník však nemá na výběr. Jde o jeho povinnost. Nemůže se začít dívat jinam jen proto, že toho či onoho zná. Já se pokaždé snažím postupovat korektně a zatím jsem se s takovými lidmi vždy rozloučil v dobrém. Je důležité vysvětlit, proč zásah probíhá. Většina lidí to pochopí. Fakt je, že kdybych tuto práci vykonával třeba v Českých Budějovicích, měl bych to v tomto ohledu snazší.

Strážníci nejsou všudypřítomní. Jak rychle dokážete zareagovat na oznámení nebo na aktuální záběr kamery?

V. Hřebíček: Naše teritorium je rozlehlé a v terénu máme často jen jednu dvojčlennou hlídku. V případě, že jsme upozorněni na problém, telefonicky nebo operátorem kamerového systému, hlídka, pokud právě neřeší jiný případ, ihned vyráží. Doba dojezdu závisí na vzdálenosti, kterou musí překonat. Lze říct, že maximální doba odpovídá času, potřebnému na přejezd z jednoho konce města na druhý. Takže jde o několik minut. K závažným případům, například k napadení, jede hlídka se zapnutými majáky.

V minulosti se objevil návrh na zrušení městské policie a převedení jejích kompetencí na policii státní. Jak byste to okomentoval?

V. Hřebíček: Městská policie má opodstatnění. Policie České republiky pokrývá velké území a v době, kdy její hlídky operují mimo Jindřichův Hradec, jsme to my, kdo je schopen urychleně zasáhnout. V některých případech policistům věc následně předáme, avšak základní dohled nad městem a jeho okolím zajišťujeme my.

Jak početný je váš současný tým?

V. Hřebíček: Aktuálně čítáme 17 strážníků plus jeden operátor kamerového systému.

Je to dostatečný počet?

V. Hřebíček: Ideální stav je 22. Momentálně jsme tedy na hraně. Personální situace se řeší.

Jaké jsou požadavky na nové uchazeče? A s čím musí počítat?

V. Hřebíček: Uchazeč musí mít středoškolské vzdělání s maturitou, musí být zcela bezúhonný, zdravotně způsobilý a spolehlivý. Poté, co absolvuje psychotesty a lékařskou prohlídku a splní testy fyzické, nastoupí do kurzu a po složení zkoušek na ministerstvu vnitra získá odbornou způsobilost. Tím formální příprava končí a začíná tvrdá škola ulice.

– Svatopluk Doseděl –